Základní škola Úšovice

Mariánské Lázně, Školní náměstí 472, příspěvková organizace

  • od 18. 9. 2020 v celé ČR povinnost nosit roušky VE ŠKOLÁCH
    od 18. 9. 2020 v celé ČR povinnost nosit roušky VE ŠKOLÁCH

    AKTUÁLNÍ INFORMACE K POVINNOSTI NOŠENÍ ROUŠEK VE ŠKOLÁCH OD 18. 9. 2020 NAJDETE V ČLÁNKU NÍŽE, NEBO NA https://www.msmt.cz

  • Výročí naší základní školy
    Výročí naší základní školy

    28.8.2020 to bude právě 60 let, kdy byla slavnostně otevřena tato NOVÁ ÚŠOVICKÁ ŠKOLA.

Veronika DOLEŽELOVÁ

Jméno a příjmení: Veronika DOLEŽELOVÁ

Kategorie: literární práce kategorie B

„Co mi dává tělesná výchova a sportování kromě tělesné zdatnosti?“ (zamyšlení):

 Název práce: „Můj lék“

 Postupný ročník: osmý (VIII.B)

 Vyučující: Mgr. Běluše Milfaitová

 

„Můj lék“

Když se řekne slovo „sportovat“, mnoho lidí si představí hubnutí, spalování tuků, výkon, výsledky, svaly, fyzickou námahu, pot a vyčerpání, nekonečné hodiny tréninků, bolest, úrazy, přepínání sil a další drsné vize.  Tohle všechno může člověka celkem slušně odradit.
Ale ta druhá část lidí, k níž patřím i já, má zcela jiné představy - radost z pohybu, zábava, přátelé, rodina, příroda, zvířata, rostliny, čerstvý vzduch, sníh, voda, slunce, hezké počasí, volný čas. A to si zase člověk řekne, tak proč nezačít hned.
Jsou i tací, kteří si sportem vydělávají na živobytí a nemají se věru nijak zle, jde samozřejmě o vrcholové a světově proslulé sportovce, což pochopitelně není můj případ.
Já chci psát o sobě. Vyzkoušela jsem již řadu sportovních aktivit, např. aerobik, sportovní i moderní gymnastiku, badminton, plavání, lyžování, snowboarding a další. Ale ten jediný sport, který mě kdy doopravdy oslovil, je jezdectví.
Poprvé mě na koně posadila maminka. A to jako tříletou holčičku, ještě teď si to pamatuji, pamatuji si i toho koně, atmosféru a i trochu strach, který jsem tehdy pociťovala.
Nyní chodím do jezdeckého klubu v Mariánských Lázních, jsem tam obklopena lidmi, kteří milují koně stejně tak jako já, a máme tedy mnoho společného. Tento sport v rekreační podobě, jak ho provozujeme u nás, není fyzicky náročný, je to vlastně o něčem úplně jiném než o boji, výkonu a výsledcích. Jde o lásku k přírodě, ke zvířatům, jde o přístup jezdce ke koni, jak si ho umí získat, jak s ním pracuje. Pokud máte koně rádi, pokud jim věříte, pokud si je nepolidšťujete, ale berete je takové, jací jsou, pak vám tento sport přináší opravdu mnoho krásných pocitů, které se nedají zažít nikde jinde. Je to souhra člověka a zvířete, člověka s přírodou. Můžete vzít koně ven na procházku, projíždět se na něm po zelené louce provoněné květinami, nebo zasněženou lesní krajinou s velkými bílými třpytivými vločkami snášejícími se z oblohy do vašich vlasů a do vlající koňské hřívy.  Pozorujete páru, která vychází z chřípí vašeho zvířecího kamaráda, pohladíte ho a je vám hezky na duši. Těchto chvil plných pohody a poklidného oddechování koně, na kterém sedíte, ale moc lidí nikdy nezažije, a proto si velmi vážím toho, že jsem se k tomuto sportu dostala. Ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled na zem je ze hřbetu koně, na němž právě jedete.
Po vyjížďce nebo tréninku koně odsedlám, vyčistím a nakrmím, kontroluji, jestli má vše, co potřebuje, zda je zdravý a spokojený, nemyslím hned na sebe, ale na něj. A on umí být vděčný a dá to většinou najevo tím, že se chce se mnou pomazlit nebo nastaví krk ke škrábání. Musím si všímat vlastností, které koně mají, musím znát jeho duši a přání, jinak bychom si nerozuměli.
Než odjedu z jízdárny autobusem domů, vyšetřím si volnou chvilku a zaskočím se ještě podívat k výběhům, odkud lze pozorovat chování celého stáda, jak koně pobíhají, jak se o sebe navzájem starají a hrají si spolu. Někdy mi připadá, že jsou citlivější než někteří lidé.
Jezdectví je pro mě nejlepším sportem, je to sblížení s krásnými a ušlechtilými zvířaty, kdy se naučíte poznávat jejich vlastnosti a charakter, musíte se naučit, jak být ne jejich pánem, ale partnerem, ovšem i jak získat fyzickou sílu ke zvládnutí jezdeckých hodin i k následné péči, protože už jen vyhodit těžké sedlo na koňský hřbet není žádná legrace.
Já jezdím sice už odmala, ale k pravidelnému tréninku jsem se dostala až před rokem, kdy mi lékaři konečně odhalili původ mých bolesti zad. Šlo o počínající skoliózu. Rehabilitace mi trochu ulevily, ale nepomohly. Po roce, kdy mi maminka začala platit pravidelné hodiny jezdectví, jsem přestala cítit bolest úplně a záda se mi uzdravila.
A poznala jsem tam svého nejlepšího zvířecího kamaráda Catchera, na kterého se vždy těším, dokonce i na Štědrý den jsem za ním zašla do stájí a přinesla jemu i všem ostatním koním jablka a mrkev.
Jezdectví pro mě není jen dobrý sport, ale lék, veliká radost, příjemný odpočinek, zkrátka kus mého života.





myfooter   banner01   kraj logo   srdce placka ovoce web
 



Copyright © 2019 Základní škola Úšovice, Mariánské Lázně, Školní náměstí 472/3, příspěvková organizace. Všechna práva vyhrazena.