Základní škola Úšovice

Mariánské Lázně, Školní náměstí 472, příspěvková organizace

  • od 18. 9. 2020 v celé ČR povinnost nosit roušky VE ŠKOLÁCH
    od 18. 9. 2020 v celé ČR povinnost nosit roušky VE ŠKOLÁCH

    AKTUÁLNÍ INFORMACE K POVINNOSTI NOŠENÍ ROUŠEK VE ŠKOLÁCH OD 18. 9. 2020 NAJDETE V ČLÁNKU NÍŽE, NEBO NA https://www.msmt.cz

  • Výročí naší základní školy
    Výročí naší základní školy

    28.8.2020 to bude právě 60 let, kdy byla slavnostně otevřena tato NOVÁ ÚŠOVICKÁ ŠKOLA.

Michaela TURKOVÁ

Jméno a příjmení: Michaela TURKOVÁ

Kategorie: literární práce kategorie B

„Co mi dává tělesná výchova a sportování kromě tělesné zdatnosti?“ (zamyšlení):

Název práce: „Miluji ho“

Postupný ročník: devátý (IX.A)

Vyučující: PaedDr. Alena Hálová

 

„Miluji ho…“

Pomalu scházím zdrcená z nové známky z matematiky po schodech. Zajisté si domyslíte, jaká známka to je. Nevěřícným pohledem zírám do žákovské knížky a počítám svůj aritmetický průměr, který nevypadá vůbec dobře. Nevím, čím to je, ale vždycky z toho nakonec nějak vyplavu. Tohle mi náladu rozhodně nezhorší, to ne! „Prosím tě, co teď máme?“ Ptám se jedné spolužačky, co kolem mě prochází po schodech. „Myslím, že tělocvik,“ odpovídá. „Ještě ten teď přežít, budem´ běhat jako… no, nechci být sprostá.“ Na tuhle větu jsem radši ani nic neříkala. Škoda slov. Opravdu ani trochu nechápu, co proti tělocviku a vůbec sportování jako takovému všichni mají. Snad všechny holky od nás ze třídy mají problém s jakýmkoli pohybem navíc. Nepochopím. Upřímně, já kdybych seděla jako pecka celý den u počítače a zabíjela den hraním her, stala by se ze mě jedna velká koule. Neříkám, že si za celý den nesednu k počítači a nepodívám se, co je na facebooku nového, ale nepřijde mi, že bych tam byla nějak „extra“ dlouho. Počkat, počkat. Co jsem to právě řekla? Stala by se ze mě koule? Ano, ano, to je pravda, ale hlavní důvod je v něčem úplně jiném. Uznávám, fyzická kondice je zajisté důležitá, ale kdyby se sportovalo, jen abychom dobře vypadali v plavkách, asi by to nemělo smysl. Proč by byl třeba ten tělocvik ve škole? Kdo chce nosit plavky, ať se jde dřít do fitka, ale sám, my ostatní budeme zakulacení a baculatí, no ne?

Vážně, takhle to opravdu není. Víte, představte si to. Je podzimní den a vy se jdete proběhnout do parku. Všude kolem vás není nic, jen čistá příroda. Korunami stromů prostupují paprsky slunce a nádherně zbarvené listy se tiše snášejí na zem. Sem tam zafouká mírný větřík a pročeše vám vlasy. Občas také zazpívá ptáček a pak odletí. Ano, sice běžíte, zadýcháte se, potíte se, ale vy si to tak nějak neuvědomujete. Jako by místo kapek potu vaše tělo vylučovalo špatné myšlenky. Ani si nedokážete představit, jak si tím pročistíte hlavu. Jen si to zkuste. Nic jiného nepomáhá lépe. Je to úžasný pocit. Cítíte se volně, bezstarostně a nikdo na vás nevyvíjí žádný tlak. Běžíte sami, tempem, které si určujete, a jste šťastní. Vlastně je to něco jako droga, ale zdraví naštěstí nijak škodlivá. Možná nepůjdete běhat hned druhý den, snad ani za týden ne, ale určitě přijde brzy čas, kdy vám to nedá a půjdete si zarelaxovat znovu. Věřte mi, přesně tohle lidé potřebují. Zdravý pohyb na vzduchu, uvolnění se od všeho toho stresu a jakýmsi způsobem si odpočinout. Možná si to neuvědomujeme, ale je to nesmírně důležité. A taky si přiznejme, kolik lidí chodí pravidelně sportovat? No a pak to porovnejme s těmi, co chodí leda tak jednou za rok na lyže, nebo dojedou na kole nakoupit. A to je všechno. Je to sice smutné, ale je to tak.

Ano, stále ve světě převládají lidé, kteří nesportují. Vy, co se sportu věnujete, si možná říkáte: „To je to pro ně opravdu takový problém, čas od času si s kamarády kopnout do míče, nebo jet na projížďku na kole?“ Odpověď je jasná. Zřejmě ano. A důkaz, že je to pravda, najdete klidně i v mé třídě, zejména u holek. Každá je znechucená, když přijde pátá hodina ve čtvrtek. Do šatny se přesouvají tempem asi takovým jako já, když jsem obdržela tu „krásnou“ známku. Ale potom, když jsem se dozvěděla, že máme tělocvik, ta nálada se tak nějak zvedla. Já nevím, ale mě opravdu sport nijak neobtěžuje, beru ho jako zábavu a tělocvik patří k mým nejoblíbenějším předmětům. Prostě já patřím k těm, co jim sport pomáhá. Miluju ho. Bez něj mi přijde život tak trochu poloprázdný. Nabíjí mě vnitřní energií, která je pro mě nesmírně důležitá. A to podle mě pro všechny sportovce, myslím sportovce tělem i duší, kteří si toto uvědomili.

Je dost možné, že přijde doba, kdy pasivní lidé přestanou úplně sportovat. Takových lidí bude přibývat a přibývat a tělocvik dvě hodiny jednou týdně nebude stačit. Možná v takové době už žijeme, jen si to moc neuvědomujeme. Ale jen se vraťte například do doby, ve které vyrůstali naši rodiče. Nebyli počítače, televize jen černobílá a rozhodně neběžela celý den. Za jakéhokoliv počasí maminka děti vypakovala ven, ať si s ostatními hrají. Na vsích poletovala každé odpoledne kupa dětí a hrály na schovávanou, honěnou, na slepou bábu, skákaly přes gumu a tak dále. A dnes? Děti přijdou ze školy, „fláknou“ tašku do kouta, sednou si k počítači a píšou si s kamarády přes chat. A co takhle si zajít ven a popovídat si z očí do očí?  Zhrozila jsem se z odpovědi jedné mé vrstevnice: „Můžeme si volat na skypu a tam se i vidíme.“ Opět škoda slov na jakoukoliv námitku. To, že se lidé vidí přes webkameru nic nemění. Není to z očí do očí. Ano i já jsem dítě, které bohužel musí vyrůstat v této době, kdy se téměř vše řeší přes počítač, hry se hrají taky na počítači a lidé ztrácí pohyb. Hrozím se toho, že přijde čas, kdy se třeba i láska bude vyznávat přes počítače. Jen jestli se tak už neděje!

A co mi dává sport kromě tělesné zdatnosti? Díky sportu mám možnost vyčistit svou hlavu od špatných nálad, zlých myšlenek a tak dále. Ale hlavně mohu trávit čas s lidmi, které mám ráda a kteří si uvědomují, že přes počítač kamarádství, nebo jakékoliv jiné vztahy řešit a utužovat nelze.

Poznáváme tak sami sebe, ale i ostatní, jak se chovají ve skupině lidí, kde spolu musí určitým způsobem komunikovat, reagovat na sebe. Můžeme poznat dokonaleji i povahové vlastnosti, které doposud kamarád skrýval, například při volejbale, nebo fotbalu, kdy je důležitá spolupráce, nahrávání. Zjistíme tak, jestli vám člověk věří, zda na vás spoléhá. A při takovém sportu to dokonale a bezpochyby poznáte.

Proto nám všem do budoucna držím palce, alespoň těm, co si uvědomují situaci, v jaké jsme. Běžte, vezměte všechny známé za ruce a „vyblbněte“ se na živo, ne přes počítač. Předem Vám všem patří mé upřímné díky!





myfooter   banner01   kraj logo   srdce placka ovoce web
 



Copyright © 2019 Základní škola Úšovice, Mariánské Lázně, Školní náměstí 472/3, příspěvková organizace. Všechna práva vyhrazena.