Tento příběh může být o tom, jak i malý projev lidské nezištné sounáležitosti dokáže potěšit a spojit k sobě úplně neznámé lidi. Když jsme v prosinci připravovali vánoční papírová přání pro pacienty na lůžkových odděleních mariánskolázeňské nemocnice, netušili jsme, že den po svátku Třech králů, tedy po dni, který ukončuje vánoční období, bude poselství Vánoc v naší třídě 2. A stále přítomné. text a foto níže
Atmosféru vzájemné úcty a lidskosti vnesla mezi nás neplánovaně paní Ladislava Neumayr (Králová), která při návštěvě svého tatínka v městském nemocničním zařízení našla na jeho stolku vánoční přání s podpisem jednoho z našich žáčků. Nevím, jak obtížné bylo pro paní Neumayr vyhledat naši školu, třídu i Jonáška, ale v každém případě nás její příchod a poděkování, které dětem vyslovila, nesmírně potěšilo a dojalo. Krabice s legem a čokoláda byla už jen třešinkou na dortu. Děkujeme paní Neumayr za lekci vzájemné úcty, lidskosti, laskavosti a schopnosti obdarovávat.
Mgr. Jana Wenzlová

![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() |